Pravdou je, že různé druhy vegetace mají odlišné nároky na substrát. V zásadě však vždy platí, že by měl být dobře provzdušněn, uchovávat optimální množství vláhy a obsahovat dostatek živin.
Ideální je drobivá textura zeminy po celé ploše, ve skutečnosti však většinou na jednom pozemku, ba dokonce v konkrétních zónách v závislosti na původním složení, externí zátěži, slunečnosti, krytí před srážkami či předchozím pěstebním využitím nacházíme kamenitá nebo písčitá suchá teritoria, ale i vlhká hlinité či jílovité záhony s kolísavou kvalitou.
Primární a sekundární degradace
Zejména na pozemcích s přirozeně vysokým podílem hlinité a jílovité půdy se zvykne vyskytnout komplikace s procesem degradace – zhutněním. Primární zhutnění je podmíněno vlastnostmi půdy, sekundárně přivozuje působení lidí. Speciálně se to týká nových zahrad, respektive míst, po kterých ještě nedávno jezdila stavební auta či zemědělské mechanismy. Důvodem však může být i nesprávné hospodaření: například nedostatečné organické obohacování, nevhodný sortiment hnojiv, nedodržování biologicky vyvážených agrotechnických postupů. Následně klesají výnosy z užitkových rostlin a hůře prosperuje okrasná vegetace.
Poslední jarní mrazíky zaženete parafínem, jde to však i levněji
Mikroorganismy hynou, žížaly utíkají
Mačkáním půdních pórů se snižuje provzdušnění, přičemž mikroorganismy nezbytné potřebují kyslík k produkování živin. Pokud takoví droboučcí zpracovatelé nemohou plnohodnotně fungovat a ubývají, nastávají hnilobné procesy. Nevyhovující zhutnění zeminy odborně nazývané kompakce zároveň způsobuje, že biotop se mění na nehostinný pro žížaly jako živočišných oráčů: pokud se jim přes substrát prochází jen těžko, případně v něm zcela váznou, logicky se stěhují do přátelštějšího prostředí.
Tendence k vysychání i podmáčení
V tuhé půdě mají rostliny jen mělké kořeny, a proto jsou náchylnější vysychat, ale také podléhat chorobám či extrémním povětrnostním vlivům. Rizikem je i podmáčení zejména v obdobích vydatných dešťů, neboť voda nemůže vsáknout. V takových podložích se pak ukládá stále více vláhy a zátěží se utlačení jen zhoršuje.
Nenadělejte více škody než užitku
Při kypření pevné půdy nepoužívejte rýč či jiné nástroje bezhlavě. Mohli byste totiž – byť s dobrým úmyslem – nadělat více škody než užitku. Do těžkých hlinitých a jílovitých zemin zapracujte křemičitý písek nebo kompost. Propustnost se tím zvyšuje. Humus však nepřevracejte, pokud nechcete zahubit půdní organismy pracující ve vašich službách.
Zelené hnojení pomáhá
Zdravou půdu lehce provzdušněte rýčovacími vidlemi nebo ručním kypřičem s jedním až třemi hroty. Úzký tvar a zejména vyměnitelné násady umožňují precizní činnost i kolem flóry a mezi ni. Při uvolňování půdy pomáhá také tzv. uvolňování půdy. zelené pohnojení jetelem purpurovým, facelií vratičolistou nebo hořčicí bílou. V horkém létě na sklizených plochách poslouží pro takový účel i aksamitník a kapucínka.
